Hulín - základní informace o městě

Hulín je město ve Zlínském kraji, které se nachází 6 km severovýchodně od Kroměříže.

První písemná zmínka o existenci města Hulína pochází z roku 1224, kdy sem vedly kroky českého krále Přemysla Otakara I. Panovník tehdy navštívil svůj zeměpanský majetek a zřejmě se zde nějakou dobu zdržel. Přijel s četným doprovodem, a tak se dá předpokládat, že Hulín byl v té době menším střediskem správní a hospodářské výkonné moci. Přemysl Otakar I. zde za svého pobytu vydal důležité listiny pro Opavu a Přibyslavice a také onen první písemný doklad, kde je jméno Hulín zmiňováno poprvé. V roce 1261, za panování Přemysla Otakara II., přešel Hulín do církevního majetku jako dar krále olomouckému biskupovi Brunovi za jeho četné zásluhy. Za Brunova zástupce Dětřicha (kolem devadesátých let 13. století) došlo k rozsáhlé stavební úpravě hulínského správního centra. Tvrz byla přestavěna na hrad a celý komplex byl opevněn valy a vodním příkopem. Zřejmě ještě za Brunova života byl Hulín povýšen na město. Původní zástavba obce byla situována do kruhu kolem náměstí a skládala se převážně z dřevěných zemědělských objektů. Uprostřed náměstí stála dřevěná radnice. Hulínské obyvatelstvo sužovaly četné požáry a povodně. Obytné domy několikrát vyhořely. V 18. století požár zachvátil kostel, v 19. století dvakrát vyhořela fara, radnice na náměstí lehla popelem v roce 1852. Zdejší obyvatelstvo živilo převážně zemědělství. Hulíňané byli vyhlášenými chovateli dobytka. Tak to bylo až do čtyřicátých let 19. století, kdy s výstavbou železnice přišlo do města mnoho dělníků, a tak se pomalu začaly rozvíjet základy průmyslové historie města.

Mezi historické památky města patří Románský portál. Portál je nejvýznamnějším a nejcennějším prvkem dochovaného torza románské stavby kostela sv. Václava. Původně zdobil hlavní vchod v severní zdi kostela. Jeho vznik je datován do první poloviny 13. století. Portál tvoří čtyři napravo vinuté sloupky umístěné na patkách a nahoře ukončené hlavicemi bohatě ornamentálně zdobenými rostlinnými motivy. V 17. století byla před portál postavena boční předsíň, zvaná „žebračka“, která nevhodně navazuje na románský celek. Ať je jí ke cti alespoň to, že chrání křehký pískovcový portál před povětrnostními vlivy. Tato kulturní architektonická památka je bezpochyby ojedinělá a svým historickým významem přesahuje hranice města. Další významnou stavbou je kostel sv. Václava, který je postavený na ose východ-západ. Je to původně románská jednolodní stavba s apsidou, panskou tribunou, tzv. emporou v zadní části lodi, rovným dřevěným stropem a nízkou věží. Osud této vzácné architektonické památky ovlivnil 13. července roku 1747 požár, jehož obětí se staly krytina, krovy a varhany. Přestavba, která po něm následovala, drastickým způsobem ovlivnila architekturu této stavby. Směrem na východ od kostela stál původně mlýn. Dnes je v těchto místech barokní fara s „kaplankou“. Tento malebný komplex budov byl v 17. století spojen s kostelem dřevěnou lávkou, která překlenovala vodní příkop, jímž bylo návrší s kostelem obehnáno. Návštěvníkům města je dále nabídnuto využít areál koupaliště.